Saaremaa – ostrov starého Estonska

Skoro bych zapomněl, jak hezky vypadá podzim u nás doma, kdybych se nezajel podívat na tři dny na Saaremu, největší estonský ostrov. Dá se něj dostat jenom trajektem a je snad ještě placatější než zbytek Estonska. Pěšky by se překonával těžko, jeho rozloha je 2700 čtverečních kilometrů a žije zde 33 tisíc ostrovanů, takže to není žádný trpaslík. Však také Saaremaa znamená ve staré estonštině ostrovní země.

Největším lákadlem k návštěvě ostrova je bezpochyby krásná severská příroda a tradiční architektura venkovských usedlostí. Po stranách úzkých silniček tu a tam probleskuje moře, mezi loukami se objevují malá mělká jezírka a všude se pasou černé nebo strakaté krávy. Z jejich mléka se vyrábí sýr, který je oblíbený v celém Estonsku a má punc biokvality.

Lidé zde žijí na můj vkus celkem osaměle – jednotlivé usedlosti jsou od sebe vzdáleny i několik kilometrů a mezi nimi jsou listnaté lesy a pastviny se zmíněnými krávami. Domy jsou většinou nízké a buďto dřevěné, nebo kamenné. Oblíbeným doplňkem bývá sauna, většinou venkovní, ale leckdy i vestavěná jako další pokoj vedle koupelny. Takový luxus jsme neměli ani v Praze na Výtoni :)

Největším a zároveň hlavním městem ostrova je Kuressaare, starobylé městečko, které se v letních měsících díky své poloze u moře mění v lázeňské letovisko. Nachází se zde také biskupský hrad ze 14. století, který jako by z oka vypadl svým skotským kolegům. V interiéru sice mnoho zajímavého nenabídne, zato procházka kolem hradeb s výhledem na moře stojí rozhodně za to.

Další zajímavostí ostrova je kráter po meteoritu, který sem dopadl před 2500 tisíci lety. Dnes se tu nalézá vesnička Kaali a místo se stalo vyhledávaným turistickým cílem. Kráter má v průměru kolem 100 metrů a na jeho dně je jezírko. Kraje kráteru vystupují do pětimetrové výšky nad okolní terén a všude kolem jsou vysoké stromy, takže kdyby nebyly u silnice poutače, mohl by člověk místo snadno minout. Každopádně je zde cítit zvláštní atmosféra a je to tu i docela romantické. Takže doporučuju :)

Díky relativní nedotčenosti tradičního způsobu života zejména během sovětské okupace se zde dochovaly kromě tradičních stavení a farem také větrné mlýny. Už je jich sice jenom pár, ale jsou impozantní a kdyby bylo tepleji, myslel bych, si, že jsem snad v Holandsku. Navíc u nich prodávají domácí pivo, které je opravdu dobré, skoro jako plzeňské.

Poslední rada na závěr: I když jedete navštívit Saaremu mimo hlavní sezónu, je dobré počítat s možnými kolonami u trajektu. Funguje tady systém rezervací na určitou hodinu, což je dobré, když rezervaci máte, ale zároveň tragické, jestliže nemáte. Jestli nechcete strávit noc v přístavní restauraci jako já (byť jsme si to užili), rezervujte včas!