Takový je Tallinn

Samozřejmě pro každého jiný, svůj názor na něj ovšem může říct každý. Odlišný bude pohled zarputilého intelektuála, místního žebráka, Talliňana… já snad mohu nabídnout zkušenosti náhodného kolemjdoucího. Během několika dní jsem sice nestihl sebrat veškerou moudrost, ale něco mi rozhodně utkvělo v paměti a rád bych se o to s vámi podělil. Takže: Jaký Tallinn vlastně je?

Melting Pot

„V každém přístavu světa najdeš aspoň jednoho Estonce,“ prohlásil prý jednou Ernest Hemingway, a já kdybych ho někdy potkal, tak ho upozorním, že stejně tak i v Estonsku by mohl nalézt z každého kousku světa někoho. Potvrdit to můžu hned nadvakrát: Zírám, kolik lidí si vybralo jako cíl svého studijního pobytu právě Estonsko. Proč Patric neodhodí svetr a šálu a neužije si léto na jihu domovské Francie a raději tady tři roky dělá tanečního učitele? Zatím to zcela jistě nevím a možná bych to do Vánoc neměl stihnout, protože ten, kdo na to přijde, už možná nikdy neodjede:)

Nejsou to ale jen lidi na Erasmu, kteří se rozhodli tady žít nebo se sem jen na chvíli podívat. Už při zběžném nakouknutí do nitra estonské metropole člověk nestačí zírat. Přímo v centru města se mísí různé národnosti, zdejší i exotické jazyky, historické a moderní budovy. Příčin je povícero – na populační mix má určitě vliv pozice Tallinnu jako dopravního uzlu. Do přístavu přijíždí obrovské trajekty z celého severu a přímořské západní Evropy. Se zbytkem světa má estonská metropole spojení díky letišti, kterým proudí ze zbytku světa turisté i byznysmeni. Počet obou skupin roste, turisty láká zejména historická část města a samozřejmě další půvabná místa v Estonsku. O těch ale jindy, na řadě je byznys.

In the Sky (scraper)

Mezi oblaka lákají byznysmeny vysoké mrakodrapy v centru Tallinnu. Ekonomika sice v posledních měsících na jednu nohu kulhá (a na druhou pokulhává), ale přesto je Estonsko příkladem dravého a úspěšného příklonu ke kapitalismu. Architektura města se neustále mění, přibývají nové hypermoderní budovy, které se často až neřestně snaží dostat mezi starou zástavbu. Jakoby se Tallinn bytostně snažil co nejdříve oprostit se od socialistické šedi i minulosti a dere se chvatně kupředu. Tahle překotnost má za následek i to, že mezi dvěma mrakodrapy se krčí stovky let starý kostelík, stejně jako opodál vyrůstá mezi zdmi dřívějšího kláštera nové obchodní centrum.

Nejsou to ale jen hypermarkety a byznyscentra, co mě zaujalo, natož co bych místním nějak záviděl. Nejvychytanější je totiž obyčejné bydlení. Regenerace panelákových sídlišť, kterých je v Tallinnu jak v Praze na Černém mostě, zatím moc nepokročila. A kdoví, jak moc se do ní město pustí. Tady se totiž raději staví nové na staré. Moderní bytová zástavba se nese v severském stylu a nevtíravě zapadá do svého okolí. Směrem k centru se pak objevují luxusnější stavby, jejichž ceny už půjdou do desítek milionů i místní měně. Zájemců je ale bezpochyby dost. Ve všech těch stavbách a centrech a přístavech samozřejmě žijí a pracují lidé. Bez nich by bylo každé město jako schránka bez duše.

Estonci jsou přátelští…

…chtělo by se říci hned na začátku. Musím ale nejdříve podoknout, že kromě množství cizinců je tady asi čtvrtina Rusů, které člověk rozezná až když si s nimi chce popovídat. Jednak často nerozumí anglicky a i když rozumí, zas tak hovorní nejsou. Estonci také nejdřív nejsou úplní řečníci, ale jak jednou promluví, je těžké je zastavit:) Rozhodně jsou velmi přátelští, otevření, rádi cestují a mají chuť do práce a do života. Vždyť země je na vzestupu a celý svět čeká na ně! Většina jich umí anglicky, jsou progresivní v nových technologiích, mají šest mobilních operátorů a milují internet. Co má člověk říci na to, když ho postarší dáma odkáže s odpovědí na internet? „Ehm, no samozřejmě!“ :) Celá země je prosíťovaná, při troše štěstí narazíte v každé veřejné instituci či na veřejném prostranství na bezdrátový internet zdarma, restaurace, hotely nepočítaje.

Prakticky se kvalitní digitální infrastruktura projeví třeba i v nakupování. Většina lidí u pokladny neplatí cash, ale zásadně by card. Ke svému překvapení jsem zjistil, že to nikoho nezdržuje. Než jsem totiž potvrdil PIN, neuběhla k potvrzení platby snad ani vteřina. Je to jako když zmáčknete knoflík u výtahu. Takže jediné zdržení jsem způsoboval frontě za mnou tím, že jsem se pořád ptal, jestli mohu vložit kartu, vytáhnout a zda je třeba někde navíc můj podpis. Nebyl. Asi na tyhle věci tady není moc času. Co bylo, bylo, jedeme dál.